Hana je 50letá žena z Prahy, která se rozhodla změnit svůj život a opustit stabilní práci v sociálních službách. Namísto toho se vrhla do neznáma a začala pracovat v květinářství. V tomto rozhovoru se podělí o svůj příběh, o tom, co ji vedlo k této změně, jak se od té doby změnil její život k lepšímu a co se naučila o sobě samé.
Hana je inspirativním příkladem toho, že nikdy není pozdě na změnu a že člověk by se měl řídit svými sny. Její příběh ukazuje, jak i z malých radostí, jako je darování květiny, může pramenit obrovské štěstí.
Co Vás vedlo k tomu, abyste se vzdala stabilní práce v sociálních službách a vrhla se do neznáma s vlastní květinářstvím?
Hana: Po 20 letech v sociální práci jsem se cítila vyhořelá. Bylo to náročné a psychicky náročné prostředí, a ačkoliv jsem věděla, že pomáhám lidem, chyběla mi v tom ta jiskra, ten kus radosti. Vždycky jsem milovala květiny a trávila jsem spoustu času v zahradě. Až jednoho dne jsem si uvědomila, že to je to, co opravdu chci dělat – tvořit krásu a dělat lidem radost květinami.
Jak se Váš život změnil k lepšímu od té doby, co pracujete v květinářství?
Hana: V mnoha ohledech. Za prvé, cítím se nesmírně spokojená a naplněná. Každý den dělám něco, co mě baví a co mi dává smysl. Zadruhé, potkávám spoustu úžasných lidí, kteří sdílí mou vášeň pro květiny a kteří mi dělají radost svými úsměvy a pochvalami. A zatřetí, konečně mám čas na sebe a na své koníčky.
Je nějaká téma, které bylo těžké v této životní změně?
Strach. Že jsem stará, nepůjde mi učit se nové věci a kolektiv mladších lidí mě nepřijme. Ale opak se stal pravdou.
Co jste se během této proměny naučila o sobě samé?
Hana: Naučila jsem se, že nikdy není pozdě na změnu a že člověk by se měl řídit svými sny a intuicí. Také jsem si uvědomila, jak důležité je být v souladu se sebou samým a dělat to, co nás skutečně baví a naplňuje. A v neposlední řadě jsem se naučila, že i z malých radostí, jako je darování květiny, může pramenit obrovské štěstí.
