Anna je mladá žena, která má touhu mluvit o své zkušenosti s depresí. Krátce po oslavě jejích narozenin se ukázalo, že s ní něco není v pořádku. Při druhé vlně covidu se ukázalo, že trpí depresemi.
Jak se deprese projevovala u vás Anno?
“Na začátku jsem si myslela, že jsem jen unavená nebo že mám špatnou náladu. Ale postupně se to zhoršovalo. Začala jsem se cítit bez energie, neměla jsem chuť na nic, nic mě nebavilo. Byla jsem pořád smutná a bez naděje na lepší zítřek. Cítila jsem se, jako bych se probudila do černé díry. Moje okolí si všimlo, že jsem ještě více zamlklá, nejevím zájem o žádné aktivity, stále spím a nesměji se. To byla hlavní změna. Nic mě nezajímalo, nic mě nerozsmálo.”
Jak vás deprese ovlivnila v osobním životě?
“Deprese měla obrovský dopad na můj osobní život. Začala jsem se vyhýbat lidem, protože jsem neměla chuť s nimi mluvit. Přestala jsem udržovat svoje vztahy s kamarádkami. Neodepisovala jsem jim na zprávy, nevolala zpět. Ztratila jsem zájem o své koníčky a o všechno, co jsem dříve dělala. Byla jsem tak unavená, že jsem někdy nemohla ani vstát z postele.
Začala jsem se také bát o budoucnost. Myslela jsem si, že nikdy nebudu schopna normálně fungovat. Cítila jsem se jako břemeno pro své okolí.”
Jak jste se dostala z deprese? Respektive, co Vám pomohlo odrazit se?
“Naštěstí jsem měla kolem sebe lidi, kteří mi pomohli. Rodinu. Začala jsem chodit k psychologovi a brala jsem antidepresiva, ale než se tak stalo strašně jsem se bála, že jsem blázen a skončím ve svěrací kazajce. Nejtěžší bylo překonat stigma spojené s depresí. Mnoho lidí si myslí, že deprese je jen projev slabosti. Myslela si to moje profesorka na škole a měla jsem velké problémy. Nakonec to vyřešila zpráva od lékaře a návštěva rodičů ve škole. Deprese je vážná duševní nemoc, která může ovlivnit život naprosto každého.”
Proč jste se rozhodla o své zkušenosti s depresí otevřeně mluvit?
“Chci ukázat lidem, že deprese není tabu. Chci, aby lidé věděli, že nejsou sami a že je možné se s depresí vyrovnat. Chci, aby se lidé nebáli o depresích mluvit a aby vyhledali pomoc, když ji potřebují. Málo online prostoru se stále věnuje psychickým onemocněním. I když máme pocit, že je toho plno, tak není. Pomoc lidem, kteří trpí je stále málo.”
Nejtěžší bylo překonat stigma spojené s depresí.
Jaký máte vzkaz pro lidi, kteří se potýkají s depresí?
“Není to snadné, ale je důležité si uvědomit, že nejste sami. Existuje pomoc a je možné se s depresí vyrovnat. Nebojte se vyhledat pomoc odborníka. Deprese je nemoc, která se dá léčit a nemusíte na ni být sami.”
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
“Chtěla bych se věnovat tomu, abych pomáhala lidem, kteří se potýkají s duševními onemocněními. Chtěla bych vytvořit stránku, kde by se lidé mohli sdílet své zkušenosti a kde by mohli najít podporu mezi sebou, ale dostat i ověřený kontakt na odborníka, který na ně bude mít čas a prostor.”
Jaké jsou vaše zkušenosti s vyhledáváním pomoci?
“Na začátku to bylo těžké. Měla jsem strach, že mě lidé odsoudí. Ale nakonec jsem se rozhodla, že risknu a zkusím to. A jsem ráda, že jsem to udělala. Pomoc odborníka mi opravdu pomohla.Jediné, co nebylo lehké byla doba objednání. Moje deprese se naplno projevila v době Covidu a musela jsem první konzultace absolvovat přes kameru, což bylo dost náročné a pro mě nepříjemné.”
Jak se vám daří nyní?
“Teď se mi daří mnohem lépe. Stále se s depresí potýkám, ale už ji necítím tak intenzivně. Jsem schopna normálně fungovat a užívat si běžné radosti. Koupila jsem si během covidu pejska a ten mi velmi pomáhá. Důležité je mít v době totální odevzdanosti nějaký stimul, který vás vytáhne ven. Doslova. Takže pejska doporučuji určitě, ale samozřejmě je důležité depresi léčit s odborníkem, aby jste na aktivity a radosti v životě měli zase náladu”.
Chcete se i vy podělit o své zkušenosti s duševní nemocí? Napište nám na email godeyecz@gmail.com
Buďte první! Přidejte komentář