Oblíbená digitální vypravěčka Michelle Losekoot, zkušená etopedka a průvodkyně osobním rozvojem Táňa Brodská a talentovaná ilustrátorka Petruccya společně vytvořily knížku Ztracenné pro všechny silné, odvážné a výjimečné ženy, které se na své cestě cítí někdy osamocené; pro ty, které prošlapávají stezky ostatním a dodávají jim odvahu žít po svém. Pro bojovnice, které chrání, pečují a konejší, ale svoje vlastní bitvy bojují samy. Pro vlčice, které vyživují své smečky, ale samy zůstávají hladové. Knižní novinku zakoupíte od dnešního dne výhradně přes https://www.ztracenne.cz/ztracenne-papirova-kniha/
Novinka Ztracenné na 240 stranách přináší citlivý náhled do ženské duše zjizvené zaklínadly, která slýchávaly v dětství, a konvencemi, které je umlčují v dospělosti. Sbírka 55 krátkých příběhů spojuje dva odlišné pohledy na svět – spirituální a racionální – a hledá v jejich průniku prostor, ve kterém se ženy mohou zastavit, vydechnout a opečovat svá stará zranění.
„Moment, kdy jsem se rozhodla, že příběhy sepíšu, si pamatuju přesně. Seděly jsme před Táninou roubenkou na čaji, a když Táňa dovyprávěla nějaký příběh, podívala jsem se na ni a řekla: ´Tohle by mělo slyšet víc lidí. Pojďme ty příběhy sepsat.´ A Táňa – protože netušila, co bude obnášet napsat a vydat knihu – souhlasila. Příběhy jsme hledaly a sepisovaly zhruba rok. Jednou za pár týdnů jsem vyrazila z Prahy za Táňou do Orlických hor, pobyla pár dní, a nasbírala si nový materiál. Mezi návštěvami jsem na textu pracovala a přidávala své příběhy,“ přibližuje Michelle Losekoot genezi knihy Ztracenné a dodává: „Ztracenné je sbírka příběhů, které si vyprávíme, když je nám ouvej. Připomínají nám, že je drahé být svá, že vyšlapávat cesty je náročné a že jediný platný kompas, který radí, kudy v životě jít, je ten můj.“
Táňa Brodská mimo jiné pořádá sezení a semináře pro ženy. Některé osudy klientek se v knize Ztracenné objevují, většinu příběhů si však odžila ona sama. A co by poradila každé ženě, aby jednoho dne nezjistila, že je tak trochu “ztracená”? „Ženám bych přála, aby vůbec objevily, že jsou ztracené. Protože teprve když člověk zjistí, že je ztracen, může se začít hledat, a právě tam začíná zábavná cesta sebepoznání. Aby se žena nikdy neztratila, musí si udržet kontakt sama se sebou. Cítit, co skutečně cítí, navzdory tomu, co okolí říká, že by měla nebo neměla cítit / dělat,“ odpovídá Táňa.
Povídky osobitými ilustracemi doprovodila Petruccya. „Pro mě samotnou byla ilustrace této knihy terapie. I přesto, že jsem s Táňou a Michelle některé příběhy zažila, jiné slyšela vyprávět, nemusela jsem je plně chápat. Ale když jsem si sedla k ilustracím, musela jsem je pochopit naplno, musela jsem se doptávat na každé drobné nepochopení nebo nejistotu. Objevila jsem díky tomu mnoho nových věcí. Práce na knize byla má soukromá arteterapie,“ říká Petruccya.
Buďte první! Přidejte komentář